Každý materiál potřebuje své - a každý rukodělný výrobek prochází obvykle několika různými fázemi .. a než je dokončen, nějakou chvíli to trvá. O tom by mohl vyprávět každý ´handmade´výrobce.
Malý kožený deník svázaný ´dlouhým renesančním stehem´ v měkké kůži, i přes svou jednoduchost, je na tom podobně. Každá jeho část musí během výroby ´projít rukama´ občas i několikrát za sebou .. Pokud jste někdy byli zvědaví, jak takový jednoduchý kožený deník vzniká, můžete nakouknout. Zjednodušený postup výroby jsem - u jednoho z nich - během práce zdokumentovala.
Nejde o tutoriál, je to spíš jen zjednodušený záznam jednotlivých fází - a kromě toho, nejde ani o ´jediný správný´postup - jiní knihaři mají zcela určitě své vlastní postupy a techniky .. Ale pro základní představu, pokud to někoho zajímá, to snad postačí.
Materiál, který pro tento typ deníků používám, je tenká přírodní kůže, takže i hotový deník je nakonec přirozeně měkký, pružný .. a nezpevněný. Papír může být samozřejmě různý, ale osobně mám nejradši přírodní recyklované papíry, takže (pokud si charakter přebalové kůže neřekne o jiný typ papíru, například v případě výrazně barvených kůží) používám přirozeně hnědý recyklovaný sulfátový papír.
Krok 1 - příprava kůže
Kůže může mít nejrůznější charakter, vlastnosti i povrch. Obvykle, když je kvalitní, se dá použít přímo, ale občas (pro některé typy deníků) kůži před použitím ještě nějakým způsobem zpracovávám či před-připravuju - broušením, dekorováním či barvením/potiskem, měkčením voskem .. + event. vyrovnání případných nerovností (teplem /lisováním /vyhlazením) apod.
Krok 2 - řezání přířezů
Když je kůže připravená, může se nařezat do požadovaných rozměrů.
Krok 3 - dírky pro šití
V knihařině, protože se pracuje obvykle s poměrně pevnými materiály, se dírky připravují předem, aby následné šití bylo snazší. Kdyby se materiál děroval až během šití, šicí jehlou, knihařova ruka by to nejspíš brzy pocítila ... A knížka koneckonců nakonec nejspíš taky, dírky by totiž velmi pravděpodobně nebyly čisté a správně umístěné. Přesnost a čistota práce je tu docela důležitá.
Krok 4 - průchodky
Pokud má mít deníkový přebal zpevněné otvory pro volnou šňůrku (průchodky), teď je ta pravá chvíle. Je lepší případně zkazit (ano, to se s ručně sbitými průchodkami stává velmi často) jen kousek nařezané kůže, než celou hotovou sešitou knížku (v případě, že bych průchodky přidávala až na konci).
Krok 5 - řezání papíru
Konečně papír. Naměřit, nařezat (či ručně natrhat - u některých typů knížek, kvůli přirozeně roztřepeným okrajům). A taky přitom hlídat směr vlákna papíru, aby se papír přirozeně ´ohýbal´stejným směrem a jednotlivé listy nešly strukturou proti sobě, stránky deníku by pak na sebe vzájemně přesně nedoléhaly a knižní bloček by nedržel pěkně pohromadě.
Krok 6 - skládání a snášení
Nařezané papírové přířezy se složí na půl, aby vznikl dvojlist, a jednotlivé dvojlisty se pak vyskládají (po několika odpočítaných kusech, podle typu bločku) do složek.
Krok 7 - doplnění dekorativních prvků
.. v tomto případě scrapbookový papír pro první a poslední složku ...
(Vzhledem k různorodosti scrapbookových papírů, scrapbookový motiv je pro každý deník trochu jiný)
Konečně je všechno nachystáno pro šití. Teda skoro všechno ...
Krok 8 - šití
.. před šitím je nutné ještě udělat dírky u každé papírové složky, až teprve pak je vše připraveno. Samotné šití je pak už víceméně jen mechanická rutinní záležitost.
Hotovo.
Konečný charakter bločku je ve výsledku definován víceméně charakterem použité kůže - pokud je kůže měkká a pružná, i celý hotový bloček je pak měkký, pružný a ohebný. Ne každému tento ´měkký´ typ deníku vyhovuje - někdo upřednostňuje spíš pevnější vazbu, která snese i drsnější zacházení ...
ale o tom zase možná někdy jindy ... :)
(Jen ještě mimo téma - pro ty, kteří se ptají, jak můžu dokumentovat proces výroby, když na fotkách mám vyfocené obě ruce .. Stativ, samospoušť a časovaná expozice, není to tak složité :) )
alena h.