Ano, dneska frčí příběhy. Co nemá příběh nemá jakoby nárok na existenci. My si troufneme říct, že ten příběh máme. Tudíž chcete-li věnovat několik minut zjištění, jak dva produční ke knihařské dílně přišli pokračujte dál.
Na začátku jsme byli dva Ondřej a Hanka. Já Ondřej jsem dělal v reklamce, která nebyla mým úplně vysněným místem a tak trochu jsem tápal. Mé ženě Hanče akorát končily dva krásné roky, které stávila s naším synem Vojtou na mateřské dovolené.
Bylo to takové období lehké nervozity, co bude dál, co nám osud přinese do cesty.
...a osud nelenil
V lednu roku 2015 se můj kolega rozhodl, že odejde z naší skěle progresivní reklamní agentury. Jak to tak bývá, na rozloučenou se pořádají večírky a tento odchod nebyl vyjimkou. Tudíž 20. ledna proběhl večírek, po kterém jsme se s kolegou probudili u nás doma a zjistili jsme, že do kanceláře ten den opravdu nepůjdeme. Jediné co jsem ten den musel zařídit, byla zakázka v příbramské knihařské dílně, ve které již 20 let pracovaly dvě roztomilé dámy.
Do dílny jsem tedy z nasazením všech sil dorazil a s vymačknutím toho zbytku energie začal řešit zakázku. V průběhu našeho rozhovoru mi jedna z tehdejších majitelek oznámila, že již do budoucna další zakázky brát nebudou, jelikož dílnu zavírají a končí. V ten okamžik se v mě objevil hluboký skrytý rezervoár sil a drzosti a otázal co mají dál v plánu a jestli se mohu podívat do dílny.
Po krátké zdvořilostním rozhovoru (jak jinak samozřejmě po předchozí noci), ze mě vypadla hulvátská věta jak z devadesátých let divokého kapitalismu v Čechách: „Kolik za to chcete?“. Dámy se překvapivě nezalekly a bez jediného zaváhání mi částku oznámily a já bez stejného zaváhání suveréně odpověděl „Já to koupim!“
...a co dál
Po delším rozhodování a společném plánování jsme se s Hančou rozhodli, že do toho jdeme. K oficiálnímu převzetí klíčů a tím celé dílny došlo 1. června 2015. Tehdy jsme poprvé přišli do dílny a byli jsme jako v jiříkově vidění. Neměli jsme ani tucha co dál… a tak začali naše první pokusy o „originální výtvory“. V srpnu přišel odjezd na náš milovaný festival Povaleč se stánkem a workshopem. Na Povaleči jsme dostali první pozitivní vlnu energie od lidí, kteří nás obrovsky podpořili a my jsme začali věřit. Každopádně to pořád nebylo tak nějak ono.
Leč osud nás má asi nějak rád a v září 2015 nám vrátil zpátky NAŠÍ Janu. Jana je paní, které dílna původně patřila a začala s námi znovu dělat. Jana nám přinesla přes třicet let znalostí práce s papírem a knihařského řemesla. Díky ní jsme udělali meziplanetární skok ve znalostech a kvalitě zpracování.
Takže dnes děláme věci, které máme rádi a které se nám líbí. Jestli jste došli s naším příběhem až sem, jsme za to velice rádi a sami můžete posoudit, kam jsme za dobu od 20. ledna 2015 došli.
